Stálé světlo a záblesk: dvě různé logiky práce
Rozdíl mezi stálým a zábleskovým světlem není v kvalitě výsledku, ale ve způsobu, jakým se k němu dostanete. Stálé světlo svítí pořád, takže vidíte hotovou kresbu ještě než zmáčknete spoušť. Hledáček i displej ukazují přibližně to, co bude na snímku, a učení se tím výrazně zrychluje — posunete stojan o půl metru a okamžitě víte, co to udělalo se stínem pod nosem.
Daní za to je výkon. Panely a LED reflektory dávají řádově méně světla než záblesková hlava, takže se obvykle fotí s otevřenější clonou, delší závěrkou nebo vyšším ISO. U statického portrétu to nevadí. Jakmile se však ve scéně pohybuje látka, vlasy nebo ruce, začne se projevovat rozmazání pohybem. Pozor je potřeba dát i na barevnou teplotu levnějších zdrojů a na to, že je vhodné míchat jen světla stejného typu.
Zábleskové světlo funguje opačně. Vlastní záblesk trvá zlomek milisekundy, což pohyb spolehlivě zmrazí, a jeho výkon umožňuje fotit na ISO 100 a clonu f/8 bez přemýšlení. Náhled ale nevidíte — orientaci dává pilotní žárovka, která svítí z téhož místa jako výbojka a naznačuje směr a měkkost kresby. Mezi fotoaparátem a hlavou musí být spojka, nejčastěji rádiový odpalovač, a je nutné respektovat synchronizační čas těla, obvykle někde mezi 1/160 a 1/250 sekundy.
Podle čeho se rozhodnout
- Fotíte-li převážně statické portréty a chcete průběžně vidět výsledek, stálé světlo je přívětivější.
- Potřebujete-li zmrazit pohyb nebo pracovat na uzavřených clonách, vede záblesk.
- Pokud stejnou technikou natáčíte i video, stálé světlo je jediná možnost.
- U kombinace obojího platí, že se nemíchají v jednom snímku, ale střídají podle úlohy.
Modifikátory: co doopravdy dělá softbox, deštník, portrétní talíř a odrazka
Holá hlava svítí tvrdě: stíny mají ostrou hranu a přechod mezi světlem a stínem je velmi krátký. Modifikátor tuto hranu prodlužuje tím, že zvětšuje plochu, ze které světlo na objekt dopadá. Rozhodující není typ příslušenství, ale poměr mezi velikostí zdroje a vzdáleností od fotografovaného. Stometrový softbox přes celý ateliér svítí tvrději než malý deštník půl metru od tváře.
Softbox
Uzavřená látková krabice s difuzní přední stěnou. Světlo jde dopředu a do stran uniká jen málo, takže se dá poměrně přesně říct, kam dopadne a kam ne. Obdélníkové provedení dělá podlouhlý odlesk v oku, osmiúhelníkové kulatý. Vnitřní difuzor kresbu ještě změkčí, voštinová mřížka naopak zúží kužel a pomůže oddělit postavu od pozadí.
Deštník
Nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak zvětšit zdroj. Prosvětlovací deštník se staví mezi hlavu a model a svítí skrz, odrazný se otočí a světlo se od stříbrné nebo bílé plochy vrací zpět. Obojí sype světlo široce do celého prostoru, což se hodí, když chcete rozsvítit i okolí, a naopak překáží, když potřebujete pozadí nechat tmavé.
Portrétní talíř
Kovová mísa s centrálním deflektorem, která posílá světlo nejprve do stran a teprve odtud na tvář. Výsledek leží mezi tvrdým a měkkým: kresba je plastická, lícní kosti a čelist zůstávají čitelné, ale přechod není drsný. Talíř je citlivý na přesné umístění — pár centimetrů výš nebo níž kresbu viditelně změní.
Odrazka
Pasivní plocha, která nic nepřidává, jen vrací část už existujícího světla do stínu. Bílá strana pracuje jemně a téměř neutrálně, stříbrná je výrazně účinnější a kontrastnější, zlatá barevně otepluje. Odrazka bývá první věc, kterou se vyplatí zkusit dřív, než sáhnete po druhém zdroji — často stačí a nemá žádné nastavení, které by se dalo pokazit.
Hlavní, vyplňující a protisvětlo
Světelné schéma se snáz staví, když se na zdroje nedíváte jako na lampy, ale jako na role. Každý zdroj má v obraze jeden úkol a přidává se teprve tehdy, když je předchozí role hotová.
Hlavní světlo
Určuje tvar. Rozhoduje, odkud přichází kresba, kudy vede hranice stínu a jak se tvář jeví plasticky. Stavte ho jako první a samostatně — ostatní zdroje zhasněte a dívejte se jen na to, co dělá stín pod nosem, pod obočím a na krku. Dokud není hlavní světlo správně, nemá smysl přidávat cokoli dalšího.
Vyplňující světlo
Nemá tvořit druhou kresbu, ale rozsvítit stín na takovou úroveň, aby v něm zůstala kresba. Nejčastěji jde o odrazku z protilehlé strany nebo o slabší zdroj blízko osy objektivu. Poměr mezi hlavním a vyplňujícím světlem řídí náladu: malý rozdíl dává hladký, popisný portrét, větší rozdíl dramatičtější a grafičtější podání.
Protisvětlo
Svítí zezadu nebo zezadu z boku a kreslí světlý okraj na vlasech a rameni. Jeho jediným úkolem je oddělit postavu od pozadí, zvlášť když jsou obě tmavé. Bývá silně nasměrované a často doplněné mřížkou nebo klapkami, aby světlo nesvítilo přímo do objektivu a nedělalo závoj.
Čtvrtou, nepovinnou rolí je samostatné světlo na pozadí. Není součástí kresby, jen udává, jak světlé pozadí bude a jestli se na něm objeví plynulý přechod.
Pozadí a bezešvý papír
Bezešvý papír je v ateliérech nejběžnější řešení, protože nemá švy, záhyby ani strukturu a dá se stáhnout do podlahy tak, že přechod mezi svislou a vodorovnou plochou zmizí. Role se vyrábějí v šířkách kolem 1,35 a 2,72 metru; užší stačí na portrét po pás, širší je potřeba na celou postavu nebo skupinu. Papír se používá jednorázově — ušpiněný nebo pomačkaný kus se odstřihne a pokračuje se dál.
Klíčové je, jak daleko od pozadí stojí fotografovaný. Čím větší vzdálenost, tím méně světla z hlavního zdroje na pozadí dopadne a tím tmavší bude. Bílý papír se dá stejným způsobem udělat světle šedý, střední šedý i téměř černý, aniž byste ho vyměnili. Naopak přisvícením zezadu se z šedé udělá čistá bílá.
- Šedá je nejuniverzálnější — snese barevné přisvícení i převod do čisté bílé nebo tmavé.
- Bílá potřebuje samostatné světlo, jinak vyjde šedě.
- Černý papír částečně odráží; hlubší čerň dá samet nebo černá látka s dlouhým vlasem.
- Stažený papír na podlaze nevydrží podpatky a boty — počítejte s odstřižením.
- Barevné role se před focením porovnávají s oblečením, ne až v počítači.
Vedle papíru se používají malovaná plátna s nepravidelnou strukturou, jednobarevné látky a v menších prostorech i prostá stěna. U stěny je ale třeba počítat s tím, že má vlastní barvu a texturu a že se od ní světlo vrací zpět na fotografovaného.
Clona, závěrka a ISO v ateliérových podmínkách
V ateliéru přestává platit zvyk z práce v terénu, kde se všechny tři hodnoty vzájemně nahrazují. Se zábleskovým světlem se expoziční trojice rozpadá na dvě oddělené části a každá řídí něco jiného.
Clona a ISO určují, jak se na snímku projeví záblesk. Zavřete-li clonu o stupeň, záblesk bude na snímku o stupeň slabší. Závěrka na záblesk vliv nemá, protože ten skončí dřív, než se závěrka stihne zavřít. Ovlivňuje pouze stálé světlo v místnosti — denní světlo z okna, pilotní žárovky, svítidla u stropu. Právě proto se v ateliéru často fotí kratším časem: ne kvůli pohybu, ale aby okolní světlo do snímku nepromluvilo.
Hranicí je synchronizační čas. Zkrátíte-li závěrku pod hodnotu, kterou tělo zvládá, objeví se na snímku tmavý pruh od lamely závěrky. Bezpečná pracovní poloha bývá 1/125 nebo 1/160 sekundy.
Obvyklé výchozí nastavení
- ISO nastavte na základní hodnotu, typicky 100, a dál se ho nedotýkejte.
- Závěrku nastavte pod synchronizační čas, nejčastěji 1/125 nebo 1/160 sekundy.
- Clonu zvolte podle hloubky ostrosti — u portrétu bývá f/5,6 až f/8 kompromisem mezi plastikou a ostrým okem i uchem.
- Expozici dorovnávejte výhradně výkonem zábleskové hlavy, ne fotoaparátem.
Se stálým světlem se trojice chová obvyklým způsobem a závěrka se do expozice znovu zapojí. I tam se ale vyplatí držet ISO co nejníž a expozici řídit hlavně výkonem a vzdáleností zdroje.
Měření expozice a čtení histogramu
Expozici lze v ateliéru nastavit dvěma cestami. Externí expozimetr se drží u tváře fotografovaného, nasměruje se k hlavnímu zdroji a po odpálení záblesku ukáže clonu, která k danému ISO a času patří. Výhodou je, že měří dopadající světlo a nenechá se zmást tmavým nebo světlým oblečením. Druhá cesta je zkušební snímek a kontrola na displeji, což je dnes běžnější a při troše zkušenosti stejně rychlé.
Displej je ovšem nespolehlivý — jeho jas se dá nastavit a v temném ateliéru vypadá každý snímek světlejší, než ve skutečnosti je. Rozhodovat by proto měl histogram, tedy prostý graf toho, kolik obrazových bodů připadá na jednotlivé úrovně jasu. Vlevo jsou stíny, vpravo světla, výška sloupců udává četnost.
Na co se v histogramu dívat
- Data naražená na pravý okraj znamenají vypálená světla, ze kterých už kresbu nevrátíte.
- Data naražená na levý okraj znamenají černé plochy bez kresby; u záměrně tmavého pozadí to vadit nemusí.
- U portrétu je nejdůležitější poloha pleti, obvykle v pravé části střední oblasti, ne pod ní.
- Neexistuje jeden správný tvar — histogram tmavé scény má být vlevo a světlé vpravo.
- Barevné histogramy odhalí přepal jediného kanálu, nejčastěji červeného v pleti, který v souhrnném grafu nevidíte.
Pomocná je i funkce zvýraznění přepalů, která problematická místa na náhledu bliká. Fotografování do formátu RAW dává navíc určitou rezervu, zejména ve stínech, ale úplně vypálená místa nezachrání ani ono. Součástí měření je i bílá — snímek šedé karty na začátku série ušetří pozdější dohadování o barvě pleti.
Průběh běžného focení od přípravy po výběr snímků
Většina času v ateliéru nepadne na mačkání spouště, ale na přípravu a na to, co přijde potom. Následující sled je jednoduchý a dá se držet i při samostatné práci.
- Předem si ujasněte, co má být na snímku vidět: detail tváře, postava po pás, celá postava, předmět. Z toho vyplyne šířka pozadí i ohnisko.
- Postavte pozadí, stáhněte papír a ukliďte podlahu v záběru dřív, než přijdou světla a kabely.
- Umístěte hlavní zdroj a samostatně ho vyhodnoťte. Ostatní světla zatím nechte zhasnutá.
- Doplňte vyplnění — odrazkou nebo slabším zdrojem — a sledujte jen, co se děje ve stínu.
- Přidejte protisvětlo nebo světlo na pozadí, pokud se postava od pozadí dostatečně neodděluje.
- Nastavte expozici, zkontrolujte histogram a bílou na šedé kartě, ověřte ostrost na oku ve stoprocentním zvětšení.
- Teprve pak začněte fotit a během série průběžně kontrolujte, jestli se nezměnila vzdálenost od pozadí nebo výška stojanu.
- Po skončení zálohujte soubory na dvě různá místa ještě dřív, než vytáhnete karty z tašky.
Výběr je vlastní pracovní krok, ne dodatek. Osvědčuje se projít sérii dvakrát: poprvé rychle a jen technicky — ostrost, zavřené oči, nepříjemné překryvy v pozadí. Podruhé pomaleji a obsahově, s vědomím, že z desítek téměř shodných záběrů má smysl nechat jediný. Snímky, u kterých váháte, je lepší odložit na druhý den než je řešit unavený hned po focení.
Kontakt
Plarvega
[email protected]
Plarvega je informační projekt o ateliérovém světle. Uvítáme věcné poznámky, opravy a náměty na témata, která v textech chybí. Odpovídáme jen na e-mail, jiný kanál projekt nemá.